Vážení a milí přátelé,

už opravdu dlouho jsme se nezmínili podrobněji o některé z našich mnoha cest na Slovensko, díky kterým si mohou zájemci vybírat své budoucí miláčky bez ohledu na vzdálenost. Pomalu se blížíme číslu 300 – neboli třem stovkám psích duší, kterým jsme více či méně zasáhli do života a nasměrovali je do nových domovů. Tentokrát jsem dokonce stihla vyrobit i pár obrázků, na což obvykle ani nevzpomenu...

Jako vždycky - ráno odjezd z Prahy, v Brně převzetí přepravky pro KS Bardějov a kolem druhé příjezd do Zvolena. Vytáhla jsem foťák, ale baterky vydržely sotva na 2-3 zmáčknutí. Naštěstí vypomohl Michal, který ten den v KS zastupoval vedoucí – Míťu, takže pár obrázků pořízených přímo při nakládání doplním dodatečně. Zvolen je jinak náš slovenský "meeting point". Svážejí nám sem adoptované psíky zejména z východních částí Slovenska, kam bychom na otočku opravdu dojet nezvládli. I tentokrát už tam na nás čekali - Buck a Ozzy z Vranova n.Topľou, Betka z Bardějova, k nim se pak připojila Ebi a 3 štěníci přímo ze Zvolena. A jako obvykle - někomu se do auta moc nechtělo, jiní nastoupili bez protestů. Za každou cenu s námi ale chtěli jet na výlet oba strážní psi z KS, ale už by se bývali nevešliJ Abych Vám jednotlivé pasažéry trochu představila:

BUCK - asi roční kříženec plemene Vestaj (jak s oblibou říká jedna naše kamarádka), neboli vesnické tajemství. Mix čehosi, ve kterém je patrný pouze náznak špicích genů. Zrovna Buck se nechal vylákat až na piškotky a do přepravky se mu opravdu vůbec nechtělo. Čekali na něj v Praze nesmírně milí manželé, kteří před pár dny přišli o svého téměř 17-letého knírače. Ač žádný psík nemůže nahradit toho předchozího, hned první setkání naznačilo, že Buck bude alespoň velmi hojivou náplastí a jejich ztráta bude díky němu bolet o trošku méně. Po vystoupení z auta to pár minut vypadalo, že Buck zapomněl chodit - předváděl plazení ve stylu "ruský partyzán" od jednoho k druhému, hlavně drbat, drbat a drbat. Smáli jsme se, ale všichni jsme současně mysleli na to, co bylo příčinou tohoto chováníL Pak ale na vodítku odešel velmi spokojeně, mávajíc na rozloučenou ocasem, že prý jsme to zařídili naprosto skvěle... Hned ráno pak přišla zpráva, že Buck vykoupán a vyčesán se vytrvale dobýval do postele, což mu však pro tentokrát neprošlo - ovšem známe to:-)

OZZY - 8 měsíční vlkošedý NO, ještě takové kůzle, které se snažilo tvářit jako hrdina, ale upřímně řečeno mu to ze začátku moc nešlo...  Čekal na něj mladý pár, aktivní lidé jako stvoření pro jeho temperament. Také oni se nesmírně těšili na den, kdy jim ho přiblížíme aspoň do Brna, kam už to z Ostravy neměli tak daleko. I tady bylo na první pohled jasné, že výběr byl naprosto optimální a "ten psí nahoře" opět nasměroval správného psa správným lidem. Už na poslední fotce je vidět, že si bude svoji novou rodinu hlídat, seč mu budou síly stačit, a podle prvních informací si na tuhle roli opravdu rychle zvyká. Ujasnil si vztahy s domácími kočkami, paničku následuje na každém kroku, poslušnost až neuvěřitelná a dneska si vyšel s rodinou poprvé do města… Tak i jemu se rýsuje krásný život ovčáckého psa, brzy mu do „smečky“ přibudou koně a tedy i větší zodpovědnost strážce a ochránce…

BETKA – asi dvouletá staffordka, která měla v dosavadním životě jediný úkol – od první říje každého půl roku rodit štěňata. Žila na kraťounkém řetězu, který jí zarostl do krku, z nedostatku pohybu jí zdegenerovaly zadní nohy, že skoro nedokáže chodit, o kožních problémech a vyhublosti ani nemluvě. Nad jejím fyzickým stavem by člověk zaplakal, a přesto (nebo právě proto) je úžasná. Jela na zotavenou k paní Janě, která však měla kvůli dopravní kalamitě zdržení a předávali jsme ji tedy jako poslední. Kolegyně ji mezitím vyvenčila a čekaly asi půl hodiny spolu - Betka opřená o Alici, užívala si pomazlení a evidentně by vůbec neprotestovala, kdyby si ji Ali rovnou odvezla domů. I ji už čeká jenom spousta lásky, péče a spokojený psí život. Sice nezůstává u paní Jany, která se teď stará o její zdravotní stav, ale zanedlouho už bude ve skutečně trvalém domově u jejích přátel. Vůbec nepochybuju, že za pár týdnů bude k nepoznání...

EBI - mladá akční labradorka, která se do KS dostala se zlomenou tlapkou. Následovala operace, rekonvalescence a v neděli se i ona dočkala - rodinka od Zlína, s menšími dětmi, naprosto ideální pro tohle aktivní stvoření. Nezažila také zatím nic hezkého, o to víc se teď raduje a vrací každý projev náklonnosti. Poslouchá na přivolání, rychle se učí všechny důležité povely, neúnavně aportuje a hraje si s dětmi a čas od času si odskočí do bazénu – holt labradorJ

Tři mrňaví sourozenci zatím své domovy nemají. Potřebují trochu vypiplat a na hladký přesun do rodiny se připravit - v laskavé péči "pěstounky" Františky. Brzy je ale najdete v naší nabídce, tak pokud Vás některý z kluků nebo holčička (nejsvětlější) na první pohled okouzlí, hlídejte si inzerci nebo rovnou volejte / pište (kontakty pod menu).

Nutno říct, že všichni byli tentokrát během cesty naprosto vzorní a evidentně se jim moc líbilo se zchladit z venkovního únavného 35st. vedra v klimatizovaném autě a trochu si v pohodlí schrupnout:-) Chytla nás jen příšerná bouřka na Vysočině, jinak byla cesta mimořádně bez problémů - dokonce se nekonala ani očekávaná zácpa před Prahou po prodlouženém víkendu. Díky tomu jsme i předání stihli nafotit za denního světla - s výjimkou Betky, která odjížděla s pí Janou až po půl jedenácté...

No a my? Po standardních 1.200 km obligátní „hambáč u Mekáče“ - ještě že jsou u dálnice fast foody s možností zajet na Drive – už by nám měli dávat nějaké slevyJ No a za 10 dní znovu, už teď tam dva chlupáčci čekají jen na převoz. Oba opět z Vranova: Fredy a labradorka Linda, kterou čeká výcvik ve středisku asistenčních psů Helppes. Bezpochyby jich do té doby ještě několik přibude a určitě nepojedeme s prázdným autem…